Ateliér Miroslava Navrátila

Miroslav Navrátil, jedním z nejvýznamnějších designérů sedacího nábytku v období 50. až 70. let, se narodil v Boršicích na Uherskohradišťsku do rodiny nábytkáře Josefa Navrátila. Po absolvování Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde v meziválečném období vynikli další významní architekti, jako Václav Hilský, Richard Podzemný a Zdeněk Plesník, plánoval Miroslav pokračovat ve studiu na České státní průmyslové škole v Brně a později na UMPRUM v Praze. Jeho studium však přerušila válka.

Po roce 1945 pracoval v otcově dílně a po jejím znárodnění se angažoval také v podniku TON. Získal cenné zkušenosti i v závodě na výrobu lodí, saní a lyží v Uherském Hradišti. Nakonec se profesně spojil s ústavem pro Vývoj nábytkářského průmyslu (VNP, později Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský VVÚN), kde působil od roku 1954 jako návrhář a vývojový pracovník.

Společně se Zdeňkem Plesníkem vytvořili některé z prvních nábytkových realizací, například pro architektův byt ve Zlíně. Navrátil a Plesník navrhli křesla, sedačky, konferenční stolky a lampy. Jejich lehký nábytek, vyrobený převážně z ohýbaných lamel pružného jasanového dřeva, se vyznačoval minimálním použitím kovových prvků a byl doplněn ratanovým výpletem. Sedáky byly samostatně použitelné nebo se daly kombinovat do křesel a pohovek. Navrátil se také podílel na vývoji otočné lampy o délce 2 metry.

Podobný typ nábytku aplikovali také ve vile pro cestovatele Miroslava Zikmunda (1953–1954), kde vytvořili interiér celého domu včetně variabilní knihovny s nastavitelnými policemi. Díky spolupráci s firmou Fatra Napajedla se Navrátil dostal k lehkým fóliím z PVC, které sloužily jako výplně vestavěných skříní. Společně s Plesníkem také navrhli interiéry vily pro Jiřího Hanzelku (1954–1955) a později pro Zdeňka Lišku (1956–1959). Některé kusy jejich nábytku se staly součástí sériové výroby VNP.

Významnou spoluprací pro Navrátila bylo partnerství s firmou Vertex, výrobcem skleněných vláken. V roce 1959 vytvořil  skořepinovou židli vejčitého tvaru s otvorem mezi opěradlem a sedákem. Tato technologie umožňovala různé barevné odstíny a židle se postupně stala ikonou československého designu, spojovanou především s tramvají T3. Její tvarová inspirace vycházela z plastových židlí a křesel Charlese a Ray Eamesových nebo Eera Saarinena. Skořepinový tvar sedacího nábytku byl následně použit i pro čalouněné pohovky v 60. letech.

Práce Miroslava Navrátila byla prezentována na mnoha výstavách a veletrzích jak v Československu, tak i v zahraničí. Získal například Cenu poroty za "televizní křeslo" na veletrhu v Miláně v roce 1960. V roce 1972 odešel do důchodu a v roce 1999 zemřel v Uherském Hradišti. Jeho díla jsou dodnes součástí sbírek muzeí a galerií v České republice, a interiér vily Miroslava Zikmunda se dochoval v téměř intaktní podobě.

V srdci našeho mlýna najdete jedinečný ateliér tohoto slavného českého designéra. Místo, kde vznikaly ikonické návrhy nábytku 20. století, dýchá autentickou atmosférou a dodnes nese otisk jeho tvorby. Přijďte nahlédnout do prostoru, kde se rodily designové legendy.